Hořké sbohem
Mladičká dívka stála u okna a bezděčně hleděla do tmy. Myslela na svůj život, na to, jak skvělý byl. Nic jí nechybělo, měla budoucnost, byla bohatá, krásná. Nemohla se v okenní tabulce vidět, svůj obraz však znala dokonale. Kdysi byla pyšná na svou tvář, dlouhé hedvábné vlasy, čokoládově hnědé oči...
Bože, kolik chlapců se v nich topilo?
Řasy černé jako tuha se pohnuly a smutný pohled zmizel za jejich hustou záclonkou.
K čemu je krása, i když zůstane navždy?
Odvrátila se. Její pokoj obýval už někdo jiný. Slza stekla na tvář. Měla být opatrnější při výběru přátel na oslavu. Někde mezi dárky čekala Smrt.