Inspirace
Tak tady jsem. Autor. Pohodlně usazena civím na čistý list papíru. Ta bělostná záře mě rozčiluje. Jenže... jak začít? Kde vzít slova? Vše mě rozptyluje, nedokážu polapit souvislou myšlenku. Vstanu a zavírám okno. Snad tak zachráním trosky inspirace bloudící v dutině lebeční. Ticho je dobré... kofein také. Opět zírám na neposkvrněný arch. Další lok kávy a... už jsou tady. První slova pučící do vět. Usměji se, ten pocit zná každý autor. Registruji první kapky jarního deště. Je jich tolik jako nápadů vířících mi v hlavě. Hrot pera pilně škrábe po papíře. Jedna myšlenka konečně našla druhou. Nevadí, když se všechny neprobojují do vznikajícího textu, není všem dnům konec.