Na věci Severuse Snapea se nesahá!
Třísknutí dveří mě probudilo ze sladkého spánku. Zavrčím a schovám se pod peřinu. V tu ránu můj úkryt mizí. Zaúpím nahlas. Další mučednický den!
„Vy jste si dovolila sahat na mé věci?!“ Nepříčetný hlas rezonuje místností.
Prudce se posadím. „Jaké věci, co zase... Ó můj Bože!“ zajíknu se, když zaostřím.
Můj Černý přízrak tam stojí v absolutně nepadnoucím hábitu a vypadá, že zvažuje Avadu.
„Vy. Jedna. Neschopná. Ženská!“ soptí tak, že praskne zrcadlo na toaletním stolku.
Panebože... Co teď?
„Omlouvám se, chtěla jsem jen vyprat vaše oblečení. Já... nikdy se mi nic podobného nestalo!“ hájím se chabě.
„Nestalo?! Srazila jste ho na velikost, do které by se nasoukalo sotva dítě!“
„Já... totiž...“ koktám, ale pak do mě vjede vztek. „Nechápu, proč tak vyvádíte! Máte přece hůlku!“
„Myslíte tuhle?“ zařval a mezi prsty svíral jakési párátko. „Byla uvnitř toho hábitu!“
Trochu se přikrčím. „A doprčic!“
Snape mě zabíjí pohledem. „To mi moc nepomůže!“ zasyčí.
Podobné situace očividně nezvládám, protože další slova jsou přímo vražedná.
„Ježišmarja... proč hned vyšilovat? Možná... možná to má i své výhody!“ blábolím zoufale. „Třeba to vaše párátko bude minimalizovat věci, které proklejete! No uznejte, že Nagini jako žížalu zašlápnete snáz.“
V tu ránu explodovalo okno a mě pohltila tma.
Komentáře
Přehled komentářů
"A doprčic!" :D :D :D tak to ma dostalo :D kde na to ty chodíš?? :D najkratšia poviedka akú kedy som čítala a predsa najvtipnejšia :D
:D
(Martina , 4. 2. 2015 22:57)