Slib
Vítr rozevlál jeho černý plášť i havraní vlasy zvýrazňující bledou tvář. Šel z něho strach. Říká se, že nemá srdce a nezná cit. Severus si přál, aby to byla pravda, když hleděl na starce před sebou. Nenáviděl ho a nenáviděl sebe. On tu přece nechtěl být!
Modré oči prosily, jeho ústa prosila...
Řezavý smích ženy po levici Severuse mučil. Nechápali, oni nevěděli oč Brumbál prosí. Jen on jediný rozuměl. Ruka s napřaženou hůlkou se pozvedla proti největšímu čaroději své doby, proti příteli. Zaváhal. Když se starcovy rty znovu pohnuly...
„Avada Kedavra!“ Tělo padalo a Severus se rychle odvrátil.
'Slib jsem splnil, ale nejsem si jist, zda vám někdy odpustím!'