Vážně jsem to chtěla?!
Příšerný probuzení. Křik dětí mi dělá z hlavy kovárnu v plném provozu. K tomu se brzy objeví i Snape, aby mi vytrvale otravoval život. Zaskučím. Proč nezůstal v knize? Co to bylo za blbý přání?! Otevřu oko. Po ránu je veta, spánek se pořádně protáhl. Už žádné víno! Vstávám, ignorujíc houpání žaludku i otázky, kdy bude oběd. Absence černého hábitu vyvolá úlevu.
Po hodině odkládám vařečku a vypnu plamen.
„Mizerně odvedená práce,“ ozve se mi za zády, až nadskočím. „Suroviny jsou nesouměrně pokrájené, navíc tupým nožem, a máte směs ještě...“
Nasupeně se otočím a zavrčím: „To není lektvar, ale kuře na paprice, pane profesore!“
Měla jsem tušit, že peklo je věčné.