Výměna
„Musíme si promluvit,“ polkl, „neodkladně!“ Žádná reakce. „Nemohu takhle žít,“ pokračoval. „Jsi skvělá matka, v domácnosti ti nemůžu nic vytknout, ale to nestačí.“
Ticho. Nepřestávala si česat vlasy.
„Já... potřebuji někoho sobě rovného, na úrovni. Ty... změnila ses... hodně. Tvůj svět se smrskl na vaření, děti, prádlo...“ ztichl. Čekal křik... nic.
„Mám jinou,“ zaútočil tedy. „Znáš ji... Petru.“ Konečně odložila hřeben a zahleděla se na něho v zrcadle. „Splňuje vše, co potřebuji,“ dodal nemilosrdně.
Po nekonečné minutě se otočila a klidným hlasem promluvila: „V pořádku,“ usmála se, „Petřin manžel je s mojí úrovní spokojený. Stěhuji se k němu. Víš, Petra neumí vařit!“