Zpověď
Pokaždé to cítím. I teď, když hledím do bledé vyhublé tváře, na kterou dopadají odlesky hvězd. Ach dívko mladá krásná, v tvých očích se odráží strach a hrůza, ale neber mě jako zlo. Vím, jak na vás smrtelníky působím, nikdo z vás mě nevítá, ale věř, že v mé náruči není již víc bolest, nese úlevu. Nese smíření. Pro každého.
Ač ve mně krásy není, není třeba se mě bát. Já všem měřím stejně. Nesoudím duše za jejich hříchy, ani nestraním boháčům, když ze všech nejvíc prosí a platí zlatem, jež pouhým dotykem v prach obrátím, já jen přicházím...
Možná se budeš divit, ale každého tvora, kterého odnesu ve svém náručí... každého je mi líto. Nevěříš? Nevěříš v můj soucit? Chápu. Přesto...
Smrt není zlá, je pouhým převozníkem do jiného světa. Tak už se přestaň bát a podej mi ruku. Tvé tělo tě již nechce, ale já ano.
Slyším jak tvůj dech slábne a tlukot srdce utichá, čas se začíná plnit. Tak už se neboj a pohlédni do tváře jediného spravedlivého a milosrdného Soudce... Ano, tvůj život byl možná krátký, ale byla v něm láska. Proto se dobře dívej, aby ti neunikl ani jediný nepatrný okamžik, a pojď k cestě poslední.