Příspěvek osmý
Dnes jsem si opět vzala na mušku naše drahé polovičky, ale… Uznejte sami, těmto perlám nešlo odolat. Příjemnou zábavu přeje Margot.
Muži – ono ‚silnější‘ pohlaví
Měla k nám nečekaně přijít večer návštěva. Jelikož v ledničce bylo vymeteno, poslala jsem svého muže do Tesca nakoupit.
„Miláčku, v kuchyni na stole leží lístek s nákupem,“ zavolala jsem ze schodiště na svého muže a šla si po svém.
Nasedl do auta a odjel. Za patnáct minut telefon.
„Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky?“
Místo lístku s nákupem – mimochodem nepřehlédnutelným – mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače, s odhodláním podle něj nakupovat.
…
Manžel mě zase jednou pobavil, když se automaticky ve sprše natáhl pro cizí sprchový gel – tentokrát dceřin peelingový sprchový gel - a nato znechuceně volá z koupelny:
„Prosím tě, co to je za humus? Nevíš, jak je to tu dlouho? Dyť je v tom nějakej písek, nebo co. To je určitě zkažený… ne?“
…
Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkend v horách. Když přijeli, sjela jsem syna od hlavy k patě a pak se nechápavě otočila na manžela.
„Co to má ten kluk na sobě?“ zeptala jsem se.
Vrátila se mi podrážděná odpověď, že asi ty nové tepláky co jsem mu koupila, ne? Protočila jsem jen oči. Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách. V čem spal, netuším.
…
Je to už dávno, co byla naše dcera v jeslích. Manžel se tomu zařízení vyhýbal, jak mohl a odevzdávání a vyzvedávání dítěte nechával jen na mě. Jenže jednou jeho poprvé přišlo a jemu nezbylo nic jiného než dcerku vyzvednout. Samozřejmě, že instrukce ignoroval se slovy: nejsem blbej… Stačila jsem mu aspoň připomenout, že Jitka má kyblíček. Pro nás ženský je samozřejmé, že se jedná o značku v šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, uhádly jste… hledal kýbl, ve kterém měla mít dcera oblečení. No, není to poklad?
…
Můj muž je pečlivý, přesný matematik, ale… Je třeba naprosto přesně nazvat položku, kterou chci koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak například:
„Šlehačku neměli,“ hlásí sotva položí nákup na stůl.
„Neměli?“ podivím se. „A díval ses hned vedle jogurtů?“
„Samozřejmě. Několikrát… ale neměli. Našel jsem tam jen osmnáctiprocentní smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE!... A nedělej ze mě blbce!“
…
Můj muž jen tak mimochodem povídá: „Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!“
Já na to: „No, to teda nemáme.“
Manžel se zatváří a pak vysvětluje: „Tak to je divný. Normálně jsem vypral prádlo, a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No, ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo!“
Ano, prádlo bylo suché, protože nepovolil vodu. Pračka tudíž neprala. Takže z ní vytahal ty svý smradlavý a špinavý fusekle, a ještě je pověsil na balkon!
…
Já pro změnu nedávno nachytala partnera, jak utírá prach na televizi svými použitými ponožkami. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy: „No co, stejně se budou prát...“
…
Můj muž miluje všechny ty sladké, čokoládové a kokosové tyčinky, oplatky, banánky v čokoládě atd. Nakoupené potraviny samozřejmě u auta naházíme do tašek páté přes deváté a až doma je třídíme a uklízíme, kam patří. Manžel byl zase jednou iniciativní a jal se vybalovat nákup. Přeloženo… nechtěl, abych viděla, kolik sladkostí si nashromáždil, proto své zamilované tyčinky rychle odnesl do svého šuplíku. Jenže si nevšiml, že se mu k dobrotám přimíchala i jedna zrádná ‚osvěžující‘ kostka do WC, jež byla určena k zavěšení v záchodové míse. Večer u televize zaslechnu typické rozbalování a šustění, pak charakteristické chroupnutí, cucání a najednou…
Manžel vyskočil z pohovky jak čert z krabičky, rozsvítil a zařval: „Fuj, co to je za hnůj, zase nějaká inovace...“
Šklebil se a prskal, a já si v duchu mnula ruce. To má z toho, že je mlsný jak pes a už neví, co by sežral.
…
Když jsem byla v porodnici s naším prvorozeným synem, požádala jsem manžela, aby mi koupil balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Celý šťastný, že pro mě může něco udělat, se vrátil s balením minerálky, odličovacími tampóny a na stolek postavil papírové kuchyňské utěrky.
…
Uvařila jsem po dlouhé době na oběd hrachovou kaši. Všem přišla k chuti a zbyl po ní jen špinavý hrnec, napustila jsem do něj vodu, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, zda má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku na kamnech.
…
Manžel jel to ráno výjimečně do práce autem. Když stál u semaforu, chtěl využít čas a tak si odběhl do blízkého stánku koupit noviny. Najednou vidí, jak mu ujíždí tramvaj, kterou běžně jezdí, tudíž zahodí tisk, rozběhne se za ní a naskočí. Úlevou si otře čelo a spokojený, že to stihl, dojede do práce. Když odpoledne opouští vrátnici zamíří si to rovnou na parkoviště, protože dnes jel do práce autem. Jenže auto nikde! Celý rozčilený volá na policii a ohlašuje krádež. Když jim zadá značku automobilu, policista ucedí: „Tak to jste vy, ten idiot, kdo nechal auto na křižovatce? Tak to vás, pane, přijde draho!“
…
Manžel se chystal na služební cestu do Francie, a tak se mě ptal, co bych chtěla přivézt za dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuji sama, povídám: „Třeba nějakou masku na obličej.“
Ráno před odjezdem mě budí: „Prosím tě, jaký máš číslo obličeje?“
…
Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba, a když můj muž opět prolézal, kde by co zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: „Je tohle k jídlu?“
Byla jsem v dobré náladě a tak jsem prohodila: „Ne to je nový toaletní papír.“
„Tak proč je to, sakra, u chleba?“
…
Včera jsem pekla rebarborový koláč. Jelikož jsem měla ruce opatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání, požádala jsem manžela.
„Nechtěl bys, prosím tě, na chvíli vstát od tý televize a přijít mi vystříkat pekáč?“
Jeho překvapený výraz vidím ještě teď, přesto se mě bez mrknutí oka zeptal: „Teď?! Když děti nespí?“
No nejsou ti chlapi k zulíbání?
